Beseda nazvaná Paliativní péče na dlani otevřela téma z hlediska dětských pacientů a jejich rodin

Bližší pohled na dětskou paliativní péči, která je spjatá nejen s bolestí, ale také s nadějí a hlavně velkou pokorou, přinesla velmi působivá beseda nazvaná Paliativní péče na dlani. Pozvání na fakultu přijali v úterý 17. října odborníci, kteří o těchto těžkých situacích promluvili z různých úhlů pohledu – jak zdravotnických, tak sociálních, psychologických i spirituálních, a to včetně zkušeností a postřehů rodičů. Mezi přednášejícími převažovaly odbornice na toto téma, ale promluvil také primář Neonatologického oddělení českobudějovické nemocnice MUDr. Jiří Dušek, MHA, a nejen o zkušenosti z práce nemocničního kaplana se v dané souvislosti podělil proděkan ZSF JU Mgr. et Mgr. Ondřej Doskočil, Th.D. Na základě řady příběhů dětí i rodičů zazněly zkušenosti a osobní doporučení, jak nejúčinněji rodinám v tak těžké situaci pomáhat a nést s rodiči, sourozenci i dalšími blízkými smutek z úmrtí jejich dítěte.

Debatu, kterou zorganizovala Mgr. Milena Mágrová z Ústavu ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče, byla určená hlavně studentkám a studentům všech našich programů. Jejich zájem překonal očekávání a téměř se nevešli do přednáškového sálu A – díky otevřenosti, bohatým zkušenostem, lidskosti a upřímnosti hostů poslouchali s velkým zaujetím a dokonce se občas na tvářích objevil i úsměv. Koncepce paliativní péče se totiž netýká pouze úplného závěru života, ale snaží se vnímat potřeby pacienta i jeho okolí ze všech stran, aby jeho život s těžkou nemocí mohl být dobrý a nebylo to nutné zlo. U dětských pacientů to platí obzvlášť – závažné onemocnění může trvat mnoho let, kdy je dítěti někdy lépe, jindy hůře, a bývá také dost šancí na vyléčení, což se například u onkologicky nemocných dětí často podaří. Ovšem také se zdravotníci setkávají s onemocněními, kde lze čekat, že to bude už jen horší a horší, byť se zatím situace jeví jako dobrá. V takových případech se jim vždycky osvědčilo udělat si společně s rodinou plán pro situaci „až to jednou přijde“.

Za Podpůrný a paliativní tým Nemocnice České Budějovice promluvila MUDr. Veronika Helešicová, která má s tímto tématem mnoho zkušeností. „Vždy pečujeme i o pečující – o rodinu, která prožívá těžké chvíle, takže potřebuje i podporu ekonomickou, sociální, psychologickou i spirituální... To vše je paliativní péče,“ vysvětlila. Pak předala slovo MUDr. Kataríně Vlčkové, jež představila neziskovou organizaci Cesta domů, která prostřednictvím služeb mobilního hospice umožňuje pečování o nevyléčitelně nemocné a umírající v jejich přirozeném prostředí a nabízí podporu jejich blízkým. Podle jejích zkušeností je v České republice řada možností podpory pro rodiny potřebující dětskou paliativní péči, avšak v těchto službách je velký chaos a nefungují zdaleka všude. „Není jediné místo, kde by rodiny získaly veškerou podporu, kterou v té náročné situaci potřebují,“ uvedla.

Po úvodním vysvětlení koncepce dětské paliativní péče se téma rozvinulo do hloubky, a to i na základě konkrétních příběhů. O paliativní péči v perinatologii, neonatologii a pediatrii mluvily MUDr. Daniela Součková a Eva Führerová z neonatologie v českobudějovické nemocnici, následoval příspěvek Psychosociální a spirituální pomoc dětem a rodinám, o které mluvili Mgr. et Mgr. Ondřej Doskočil, Th.D., a Jitka Bláhová, sestra Anesteziologicko-resuscitačního oddělení. Další příspěvek byl na téma Poskytovaná hospicová péče (Cesta domů, Ledax – Lucie Morová a Pavel Klimeš) a pak přišly na řadu postřehy a zkušenosti rodičů dětí využívajících paliativní péči. Besedu moderovala lékařka stanice dětské hematologie a onkologie v Českých Budějovicích MUDr. Ivana Hojdová. Vznikl také prostor k diskusi o podpoře vzdělávání sester v dětské paliativní péči, což se může týkat i naší fakulty. „Mluvili jsme o možném školení dobrovolníků, což je prvotní myšlenka paní doktorky Helešicové. Proškolení lidé z řad zdravotníků, ale i laiků, by pak mohli poskytovat nabízenou pomoc rodinám, které mají nastavený paliativní plán,“ shrnula Mgr. Mágrová.