HANA BROŽOVÁ

Třicetiletá Hana Brožová pochází z Českých Budějovic a bydlí v nedalekém Hosíně. O práci ve zdravotnictví začala uvažovat na gymnáziu. Nikdo z rodiny v tomto oboru nepůsobí a ona sama si od dětství přála být učitelkou a později psycholožkou. Pak ji ale oslovil právě obor Porodní asistentka, proto podala přihlášku na čtyři vysoké školy, které ho nabízely. „Vždycky jsem se chtěla učit něco, co mi dává smysl. Tíhla jsem k alternativním metodám, ale abych je mohla prosazovat, věděla jsem, že předtím musím dosáhnout patřičného vzdělání,“ vysvětluje. Potěšilo ji, že uspěla u přijímacího řízení na ZSF JU, takže mohla zůstat v rodném městě. Avšak na praxi se raději vydávala do menších nemocnic, kam přicházelo méně studentů. Díky tomu se tam dostala blízko k rodičkám a mohla se naučit co nejvíc. Po škole začínala v malé porodnici v Prachaticích, vzhledem k velkému zájmu o její služby však brzy opustila porodní sál a vydala se za rodičkami do terénu. „To mnohdy znamená až stokilometrovou cestu autem bez ohledu na počasí a denní či noční dobu,“ podotýká.

Na naši fakultu už nastupovala s představou, co chce v budoucnu dělat, a ta postupně vykrystalizovala do konkrétní podoby. Nebylo to však vždy jednoduché. „Několik mých spolužaček, které stejně jako já maturovaly na gymnáziu, nikoliv na střední zdravotnické škole, studium v prvním, či druhém ročníku vzdalo. Já jsem ale znamením beran, takže jsem prostě zatnula zuby a pokračovala vytrvale dál v cestě za svým snem. Samozřejmě byly chvíle, kdy jsem zapochybovala, ale pokud vykročíte tím správným směrem, okolnosti a lidé Vám dají najevo, že to, co děláte, má smysl,“ vzpomíná absolventka, která si pak magisterský titul doplnila v letech 2011 až 2013 v navazujícím studiu oboru Komunitní péče v porodní asistenci na Lékařské fakultě Ostravské univerzity.

Její další směřování významně ovlivnila praxe, kterou mohla na ZSF JU absolvovat i v nemocnici mimo jižní Čechy. Na doporučení kamarádky z ročníku si zařídila studijní praxi v toho času vyhlášené porodnici v krkonošském Vrchlabí, kam se sjížděly těhotné ženy z celé ČR. Tato zkušenost pro ni byla zásadní, neboť tam měla možnost zažít zcela jiný systém péče o těhotné a rodící ženy. „Velmi mne překvapila atmosféra, která na zdejším pracovišti panovala – všichni si zde byli rovni, od uklízečky, sanitářky, přes porodní asistentky, lékaře a pana primáře. Nikdo se nad nikým nepovyšoval, nikdo se nikoho nebál, spolupracovali jako tým, věděli, že jeden bez druhého by nemohli fungovat. To jsem v jiných porodnicích nezažila. Porodní asistentky, které zde pracovaly, byly velmi moudré a zkušené ženy, které se přesto dál neúnavně vzdělávaly. Lékaři měli velkou důvěru v přirozený běh porodu a nebylo-li to nezbytně nutné, nijak do něj nezasahovali,“ vysvětluje. Mimo jiné tam byla i u několika porodů do vody, což v té době na jihu Čech ještě nebylo možné v žádné porodnici.

Na přednáškách gynekologie a porodnictví se seznámila s vystudovanou psycholožkou a matkou pěti dětí, která do té doby doprovázela ženy k porodům jako dula. Spřátelily se a studentka dostala nabídku účastnit se jako tichý pozorovatel šestého porodu této ženy. Byl to tehdy úplně první porod, který Hana viděla „naživo“ ještě před studijní praxí. „Byl nádherný. Tenkrát jsem poprvé stříhala pupeční šňůru… Díky této ženě jsem také postupně začala poznávat komunitu žen, které jsou dnes mými klientkami,“ líčí. Jako dobrovolnice pak pomáhala s organizací festivalu Světový týden respektu k porodu v ČB i v Praze – teď na něm už šestým rokem sama přednáší. Velkou motivací pro ni byla také přednáška rakouské porodní báby Sigrid Kossak, která vyprávěla o svých začátcích práce v terénu. Tehdy se vnitřně rozhodla, že půjde touto cestou. Nejdříve se ale vydala sbírat cenné zkušenosti na porodní sál do nemocnice v Prachaticích a teprve po pár letech se osamostatnila. Se svými klientkami se setkává během jejich těhotenství, pořádá kurzy předporodní přípravy a cvičení pánevního dna, ale to hlavní jsou pro ni doprovody k porodům. Každý týden přijdou za její přítomnosti na svět jedno až dvě miminka.

Hana Brožová dbá především na individuální péči a důvěryhodný vztah s rodičkou. Přednáší na budějovickém festivalu Světový týden respektu k porodu, hostovala i ve Strakonicích, Dačicích nebo Telči. Vyzkoušela si také pozici viceprezidentky Unie porodních asistentek. Absolvovala množství kurzů s českými i zahraničními lektory, např. Alpha nursing s norskou psychoterapeutkou a spolutvůrkyní biodynamické body-psychoterapie Monou Lisou Boyesen, Smyslové perinatální cvičení s francouzskou porodní asistentkou Marielle Buravand – Jaën, Výcvik předporodní přípravy se slovenským regresním terapeutem Patrikem Balintem nebo Školu pánevního dna Renaty Skálové - zakladatelky unikátní metody 3x3. V rámci celoživotního vzdělávání pravidelně navštěvuje akce pořádané Unií porodních asistentek. „Vnímám jako velmi důležité, aby se všichni profesionálové v oblasti zdravotnictví dále vzdělávali a aplikovali nové poznatky do své praxe. Není nic horšího, než ustrnout na místě. To je ale v českém porodnictví docela problém. Před třemi lety mi primář jedné malé porodnice řekl: Padesát let se to tady dělá TAKHLE, tak to asi funguje, a jestli se Vám to nelíbí, tak se můžeme rozloučit,“ vzpomíná s tím, že tento přístup jí z principu nevyhovuje.

Porotu devátého ročníku soutěže Žena regionu, do které Hanku přihlásil její partner, zaujala mimo jiné tím, že její kontakt s rodičkami porodem nekončí. Pořádá řadu dalších akcí, například mikulášskou nadílku či soutěž Bábovka pro porodní bábu u příležitosti Mezinárodního dne porodních asistentek. Když se dostala do finálové desítky nominovaných, sdílela tento úspěch na Facebooku a strhla se lavina podpory od žen, které při porodu doprovázela. Nečekala, že pro ni bude tolik lidí hlasovat, ale ženská energie se projevila v plné síle. „V soutěži byla spousta žen, které by si výhru zasloužily. O to větší to byl pro mě šok – beru to jako obrovskou odměnu!“

Navzdory svému mládí si nechává říkat porodní babička. Práci v pomáhajících profesích hodnotí s nadhledem a stručností: Význam veliký, prestiž malá, ohodnocení nulové. „Pokud je ale práce zároveň i Vašim koníčkem, můžete na to vše přistoupit, anebo se snažit to změnit. Lidé jsou dnes pohodlní, nadávají na systém, ale když mají sami zvednout zadek a projevit nějakou aktivitu, udělá to jen malá hrstka… Ale i to má smysl! Protože časem zjistíte, že se z malé hrstky zcela nenápadně a potichoučku stala velká hrst a z hrsti celá náruč,“ vysvětluje. Díky dětem, které pomáhá přivést na svět, jsou náruče porodních babiček ze všech koutů světa bezedné.

Odkazy:

Internetové stránky Hany Brožové

H. Brožová v projektu Žena regionu + články o jejím vítězství v soutěži v Deníku a v Budějcké Drbně

Článek o Haně Brožové na webu Českého rozhlasu