TOMÁŠ CHOVANEC

Náměstek českobudějovického primátora pro sociální věci a školství Mgr. Tomáš Chovanec je absolventem Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity, kde vystudoval obor Rehabilitační-psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory. Sociální práci se věnuje celý svůj život. Na fakultu vzpomíná jako na „školu života“, která mu otevřela obzory a v pravý čas uspořádala jeho žebříček hodnot. „Využijte naplno všech příležitostí, které vám studium nabízí,“ vzkazuje studentům.

V rodném Písku Tomáš Chovanec vystudoval Obchodní akademii (1999) a než nastoupil na ZSF JU, působil rok v Praze v občanském sdružení Rytmus zaměřujícím se na integraci dětí s handicapem jako třídní asistent (nyní má tento pracovník označení Asistent pedagoga). Tíhnul totiž k oboru speciální pedagogika a chtěl si vyzkoušet, co obnáší přímá péče o klienta. Pak šel na vojnu a na podzim 2001 nastoupil na ZSF JU. Vybral si obor Rehabilitační-psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory, protože se mu líbilo propojení zdravotnické a sociální tematiky. Ověřil si, že znalosti o fungování lidského těla a variantách léčby jsou pro sociálního pracovníka důležité, aby mohl lépe porozumět, jak se lidé s tělesným či psychickým postižením cítí a co potřebují. „Co se týče pochopení podstaty sociální práce a lidskosti, která je v tomto oboru nezbytná, mě fakulta silně ovlivnila. Dala mi neuvěřitelný rozhled. Nejvíc na mě zapůsobily praxe v místech, kde jsme byli vystaveni velkému množství emočních zátěží: v hospici, psychiatrické léčebně zaměřené na různé druhy závislostí apod. Všude jsme jako praktikanti byli v úzkém kontaktu s terapeuty i klienty, slyšeli jsme jejich příběhy, pomáhali jsme tam se vším, co bylo potřeba. Tehdy mi bylo čtyřiadvacet a odnesl jsem si z těchto míst zážitky na celý život,“ vzpomíná Mgr. Chovanec.

Třebaže to tehdy bylo pro něj dost vyčerpávající období, s odstupem je za tyto zkušenosti velmi vděčný. Radí proto studentům, aby se nebáli prožít si to a vystavili se všemu naplno. Byť mnohé situace pro ně mohou být psychicky náročné – stejně jako byly tehdy pro něho osobně. Ale výhodou školy je právě to, že k tomu dává prostor a čas. A není ani žádnou ostudou, když student zjistí, že by na takovou práci neměl schopnosti či odvahu, a vybere si jinou profesi. Je mnohem lepší, když si to uvědomí včas na fakultě ... „Využijte toho, že vám škola otvírá dveře do míst, kam byste se jako laici jinak nedostali. Že máte možnost tam být a mluvit s lidmi, kteří k vám mají důvěru. Zajímejte se o ně, naslouchejte jim a nechte to vše na sebe intenzivně působit. Vydržte a zůstaňte tam, jak dlouho bude třeba. Vybaví vás to do konce života!“

Zejména společně prožitý čas na praxích, kde studenti poznali řadu lidí s těžkým osudem, vytvořil mezi spolužáky pevné přátelské vazby – Tomáš Chovanec o nich s nadsázkou mluví jako o válečném poutu, protože spolu zažili mnoho silných emocí. „Zůstala mi ze školních dob spousta dobrých přátel. Někteří si udělali doktorát a nyní učí na fakultě, jiní jsou rozesetí po celé republice. Občas máme srazy a vždycky se rádi vidíme. S řadou spolužáků jsem v častém profesním kontaktu,“ upřesňuje. On sám už během studia začal pracovat v neziskové organizaci Centrum pro komunitní práci (CpKP) jižní Čechy, které tehdy začalo pomáhat organizacím k lepšímu fungování prostřednictvím komunitního plánování a standardů kvality pro poskytovatele sociálních služeb. Diplomovou práci mu vedl ředitel sekce krajské pobočky Úřadu práce v Českých Budějovicích Ing. Ivan Loukota a týkala se efektivity evropských fondů.

Po absolvování fakulty se Tomáš Chovanec naplno zaměřil na sociální služby a podporu poskytovatelů těchto služeb prostřednictvím různých projektů financovaných především z Evropského sociálního fondu. Specializuje se také na problematiku zaměstnávání zdravotně postižených a sociálního podnikání, spolupodílel se na různých strategických dokumentech v oblasti sociálních služeb, konzultací v oblasti standardů kvality a řízením projektů. Od roku 2009 je externím hodnotitelem projektů pro Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR a Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.

Na léta strávená na naší fakultě vzpomíná rád a vybavuje si i řadu vyučujících. Dosud oceňuje vytrvalost a důslednost doc. Jany Šemberové, kterou si mnohokrát ověřil jak při výuce, tak při vědecké práci. „Patří jí za to náš nehynoucí dík! Například za trpělivost, kterou s námi měla, když jsme se jako tři naivní kluci vydali do domova pro seniory Hvízdal zkoumat kvalitu života v ústavních zařízeních. Náš vstup do vědeckého světa byl velmi obtížný, protože jsme rychle zjistili, že nám lidé z otázek, které jsme si pro ně předem připravili, utíkají do svých vzpomínek. Poslouchali jsme tedy, jak bilancují své osudy, a bylo nám u toho často smutno, protože se zaměřovali hlavně na to, co se jim v životě nepovedlo a co už nestihnou napravit. Od té doby se snažím víc předvídat a rozhodovat se zodpovědněji i ve svém osobním životě.“

Z dalších pedagogů vzpomíná Tomáš Chovanec rád například na dr. Ondřeje Doskočila či na Mgr. Václava Šnorka. Během studia se stal členem akademického senátu ZSF JU, což mu umožnilo vnímat fakultu jako celek a ještě víc si uvědomit význam pomáhajících profesí. Těší ho, že jejich prestiž v posledních letech po zásluze vzrostla – zejména období pandemie ukázalo, jak jsou nenahraditelné a že bez dobře fungujícího zdravotnictví a sociálních služeb se společnost neobejde.