Poděkování děkanky ZSF JU Ivany Chloubové: krizová situace prověřila naše studenty, zaměstnance i absolventy

Vážení a milí zaměstnanci, studenti, absolventi i přátelé naší fakulty,

vstoupili jsme dnes do další etapy rozvolňovacích opatření, která postupně a čím dál výrazněji mění atmosféru posledních měsíců, kdy jsme museli dodržovat přísná pravidla související s ochranou proti novému typu koronaviru. Nyní zažíváme pocity úlevy a větší svobody – a také to dává šanci zapomenout na obavy a úzkosti, které hlavně v březnu a dubnu většina lidí v naší zemi pociťovala. Zaznamenáváme už i názory, co všechno bylo zbytečné a přehnané, co vlastně bylo a nebylo rizikem… I proto myslím, že nastal správný čas pro bilanci nedávného období, abychom nemuseli nepříjemné zážitky opakovat a nezapomněli na to, co nám přinášelo sílu překlenout stresující chvíle a dávalo nové příležitosti k osobnímu růstu i k rozvoji celé fakulty.

Naše Zdravotně sociální fakulta JU je mimořádná kombinací svých studijních programů, v nichž připravujeme studenty pro pomáhající profese – a právě nedávná doba ukázala, jak jsou všechna tato povolání nenahraditelná a prospěšná, a to bez jakéhokoli zpochybnění. Společnost se bez těchto profesí neobejde, vůbec by krizovou situaci neustála. Tato pandemie byla a je naprosto novou zkušeností pro celý svět. Dala mu mimo jiné úkol revidovat hodnotový žebříček a projevit zasloužené uznání těm, kteří si to skutečně právem zaslouží. Mezi těmito „celebritami“ byli naši absolventi, zaměstnanci, studenti, kolegové. Po celou dobu jsem velmi hrdá, že stojím v čele fakulty, která jako magnet přitahuje lidi schopné a ochotné pomáhat.

Právě proto si nyní dovoluji oslovit Vás všechny najednou, vážené a milé kolegyně a vážení a milí kolegové. Vnímala jsem, jak náročné toto období pro Vás všechny bylo a jak jste se dokázali zhostit nových úkolů, operativně přizpůsobit vyučování a udržet chod fakulty v podmínkách, s nimiž jsme neměli a nemohli mít žádné zkušenosti. Přitom jste zvládali na maximum ještě své úvazky v praxi a mnozí z Vás se navíc zapojili do dobrovolnických aktivit. Četla jsem o nich průběžně na fakultním webu i Facebooku, mnozí jste mi psali i volali přímo a nyní na děkanát přicházejí pochvaly z různých institucí. Dojímala mě také zjištění, že se studenti o své vyučující i přátelsky zajímali a ptali se, jak se jim daří zvládat aktuální nápor v práci, a moc mě těšily a povzbuzovaly zprávy o dobrovolnictví studentů i vyučujících... Průběžně jsem jim děkovala, ale nyní cítím, že je vhodné tak učinit ještě znovu dohromady. Protože právě naše fakulta v tomto novém světle ukázala svoji sílu. Je to fungující celek spojující lidi, kteří si vybrali pomáhající profese – ať už jako studující, nebo vyučující. A v neposlední řadě k nim patří ti, kteří se starají o její provoz a zázemí tak spolehlivě, aby toto vše mohla veřejnosti nabízet.

Uplynulé měsíce přinesly důkaz, že holistický princip vyvážené péče „o tělo i duši“, který je základem filozofie naší fakulty, platí a posiluje. Máme studenty, kteří se ihned zapojili do dobrovolnických aktivit a ukázali, že se dovedou v krizi sami rychle zorientovat a najít si místo, kde budou v danou chvíli nejprospěšnější. Máme akademiky, kteří studentům nepředávají pouhou teorii, protože stále zůstávají spjatí s praxí – působí na pracovištích ve zdravotnictví, sociální i bezpečnostní sféře. Vím, že právě toto propojení naši studenti oceňují nejvíc. Ať už byli a jsou naši lidé v první linii, nebo na jiných odděleních a pracovištích, všude nyní museli prokázat, že svou práci považují za své poslání. Zdravý organismus musí fungovat jako pečlivě seřízené soukolí, v němž i ta nejmenší součástka má svůj význam a nesmí se zadrhnout.

Dnes, v pondělí 8. června, přišla pátá vlna tzv. rozvolňovacích opatření. Kéž bychom již o vážném nebezpečí nové infekce mohli mluvit pouze v minulém čase. Naše profese však zároveň vždy veřejnost nabádají k prevenci, úctě a empatii, ochraně lidí se slabší imunitou apod., proto si dovoluji poprosit Vás i nadále o zodpovědnost a ohleduplnost. Dnešek mi ale dává hlavně příležitost ohlédnout se a znovu Vám všem poděkovat. V příštích dnech a týdnech se zřejmě změní nálada ve společnosti natolik, že většina obyvatel vytěsní nepříjemné vzpomínky na dramatický březen a duben – a s nimi bohužel zmizí i pocity vděčnosti, s nimiž lidé našim profesím tleskali, hráli písně a denně na ně mysleli s obdivem a úctou. Buďte si ale jistí, milí kolegové – studenti, zaměstnanci, absolventi –, že v historii naší školy to bude významná kapitola, kterou nám z paměti už nikdy nic nevymaže.

S úctou Ivana Chloubová, děkanka