Příjemným a inspirativním zážitkem se stalo pondělní setkání studentů a pedagogů s profesorem Dr. Ram Kantha Makaju Shresthou, který je zakladatelem a výkonným ředitelem Nemocnice Dhulikhel v Nepálu. V zaplněném přednáškovém sále A, kam přišla i řada zahraničních studentů, popsal zdravotnický systém v Nepálu, vyprávěl o každodenní praxi a unikátním přístupu k péči v této nemocnici. Na přátelské atmosféře v sále měla velký podíl vstřícnost a upřímnost vzácného hosta, navíc sál ozdobily působivé fotografie z Nepálu od doc. Ing. Jana Těšitele, CSc. Ten stál u zrodu spolupráce naší fakulty s Kathmandu University a na naší fakultě přednášel loni.
ZSF JU spolupracuje s Kathmandu University již od roku 2015. Od té doby do Nepálu vyslala už mnoho studentů – nejdřív zaměřených na Ošetřovatelství a později i studentů Fyzioterapie. V listopadu 2022 byla v Kathmandu stávající smlouva o spolupráci s naší fakultou prodloužena. Zájemci musí nejprve zvládnout konkurz a když v něm uspějí, jedou tam obvykle na dvouměsíční odbornou praxi, kterou absolvují v nemocnici. Mnozí z nich, stejně jako naprostá většina Evropanů, v Nepálu nejprve utrpí kulturní šok. Ovšem pokud změní úhel pohledu a vydrží být vnímaví, vrátí se odtud obohaceni na celý život.
Lidskost, důvěra a vzdělávání
Prof. Dr. Ram Kantha Makaju Shrestha je výkonným ředitelem nemocnice v Dhulikhelu a bývalým prorektorem Káthmándské univerzity. Jako uznávaný chirurg a humanitární pracovník založil nemocnici v Dhulikhelu s cílem poskytovat kvalitní zdravotní péči všem, bez ohledu na jejich původ. „Inspirací mu byla potřeba zachraňovat životy v komunitě, kde zdravotnická zařízení chyběla. Po studiu a práci v Rakousku se rozhodl vrátit do Nepálu, aby své dovednosti a znalosti využil k rozvoji své země. Díky spolupráci s komunitou vybudoval nemocnici, která dnes slouží tisícům pacientů a stala se vzorem dostupné zdravotní péče. Dr. Ram klade důraz na lidskost, důvěru a vzdělávání. Věří, že propojení medicíny a akademické činnosti je klíčem k pokroku a rozvoji celé společnosti. Jeho cílem je předávat znalosti mladým lidem, aby se mohli podílet na vytváření lepší budoucnosti,“shrnula Ing. Jana Ředinová z Kanceláře pro zahraniční vztahy ZSF JU, která setkání zorganizovala.
Dr. Ram se jí svěřil, že Československo poprvé navštívil v roce 1983, kdy studoval na univerzitě ve Vídni. Dosud si vybavuje šeď, smutek, beznaděj a dlouhé fronty v podstatě na cokoliv. Od té doby v ČR nebyl, až nyní. Teď si odváží úplně jiný dojem - byl nadšen infrastrukturou, čistým životním prostředím… Česká republika je podle něho velmi krásná, byť má naše nejvyšší hora jen něco málo nad 1600 m. n. m. (v této nadmořské výšce Dr. Ram v Nepálu bydlí). Ocenil vysokou úroveň hygieny a princip nastavení hygienických standardů.
Jihočeská univerzita a ZSF JU ho zaujala svou kvalitou a propojením s praxí. Velmi se mu líbila také českobudějovická nemocnice, kterou navštívil v úterý 26. listopadu. Setkal se s jejím ředitelem a pak navštívil několik pracovišť. Koncept regionální nemocnice ho velmi zajímal. „Vrací se domů s dobrým pocitem a spoustou dobrých nápadů. Spolupráce se ZSF JU si velmi cení a je rád, že k nim naši studenti jezdí na stáže,“dodala Jana Ředinová. S úsměvem podotkla, že Dr. Ram si velmi oblíbil tradiční český chleba Šumava, takže když k němu naši studenti jedou na stáž, přibalí do zavazadla pro něj i kmínový chléb.
Po pondělní návštěvě připravila Ing. Ředinová následující rozhovor:
Kde se zrodil nápad založit nemocnici Dhulikhel?
Každý, kdo založil zdravotnické zařízení, musí v první řadě hledět na to, jak může zachránit lidský život. Jak může vyřešit potíže člověka, zmírnit jeho bolest a utrpení. To jsou otázky, které by vás měly napadnout jako první. To je něco, v co jsem vždycky věřil – nejprve se zabývat záchranou člověka. O ostatní věci, jako je placení poplatků za pobyt v nemocnici nebo jiné věci, se můžete postarat poté. Kdykoli uděláme člověku dobře, pak ten člověk určitě udělá dobře vám, když pomineme několik výjimečných případů. To je zcela přirozený lidský jev.
Někdy je docela matoucí, zda člověk poskytuje služby, aby mohl provozovat své podnikání, nebo zda podniká proto, aby poskytovat služby. Co je na prvním místě? Záleží na tom, čemu dal člověk v životě přednost. Jsou chvíle, kdy člověk něco dává, aby za to něco dostal, a to něco se může lišit. Může to být to, že člověk chce, aby mu druhý lépe porozuměl, nebo to někteří dělají z náboženských důvodů, a jsou chvíle, kdy to lidé dělají proto, aby vydělali peníze. Tyto důvody existují vždy.
Zhruba před 25 lety nikoho v Nepálu nenapadlo, že by nemocnice mohla být postavena pro komunitu přímo v ní. Tehdy se lidé spoléhali výhradně na vládu a obviňovali stát, pokud se něco neudělalo. Obecné smýšlení bylo takové, že vláda musí zajistit veškerá zařízení, ať už se jedná o školy nebo nemocnice. Nemyslím si však, že by vláda mohla udělat něco, co by nemohla udělat komunita. Jako občané musíme pochopit, že každá vesnice nebo město je v podstatě souborem jednotlivců a národ je větším souborem těchto vesnic a měst. Pokud se na to tedy podíváte svědomitě, uvědomíte si, že vše začíná u jednotlivce. To musí pochopit každý. My jsme začínali s pouhými čtyřmi pokoji a dnes jsme plnohodnotnou nemocnicí, kterou jsme vybudovali „zevnitř komunity“. Pozemek pro nemocnici poskytli jednotlivci.
Co Vás poté, co jste v Rakousku dokončil studia a zahájil tam kariéru, přimělo vrátit se do Nepálu?
Každý jsme vždy rád na místě, kde si nás více váží. Co je větší radost, než mít možnost předávat znalosti a dovednosti, které máte, dalším osobám? Abych byl upřímný, vrátil jsem se právě z těchto sobeckých důvodů. Chtěl jsem být pro lidi a místo, kde se nacházím, hodnotným člověkem. Také to byla otázka, zda se budu držet zpátky a budu rád dělat věci v rámci organizace, kterou založil někdo jiný, nebo mám začít něco sám a vytvářet si vlastní příležitosti. Vybral jsem si druhou možnost, protože jsem věřil, že mohu něco začít, vytvořit příležitosti a udělat mnohem víc pro mnohem víc lidí.
Jako tým sloužíme v nemocnici v Dhulikhelu tisícům lidí, kteří k nám chodí, protože důvěřují našim službám. Jsem velmi hrdý na to, že lidé věří péči, kterou poskytujeme, protože nakonec jakýkoli vztah, ať už osobní, nebo profesionální, stojí na důvěře. Nikdy bychom neměli porušit důvěru, kterou v nás někdo vložil, jinak ztratíme svou lidskost. Kdykoli vám chybí cokoli materiálního, vždy si to můžete opatřit, pokud je něco rozbité, můžete to nechat opravit. Ale jakmile ztratíte důvěru druhých, ztratíte všechno.
Prostřednictvím nemocnice jsem naplňoval své důvody, proč jsem se vrátil. Jako výkonný ředitel nemocnice nemusím mít k dispozici údaje o všech zaměstnancích. To, co jako vedoucí pracovník musím udělat, je pomoci jim budovat dovednosti, které mají. Nemyslím si, že existuje někdo, kdo nemá vůbec žádné dovednosti. Jediným aspektem je, že dovednosti se budou od sebe lišit a někteří jich mohou mít minimum. Záleží na těch, kteří organizaci vedou, aby tyto dovednosti využili a rozvíjeli. To je dalším důvodem, proč jsem založil nemocnici – abych ukázal, že i lidé zde mají potřebné dovednosti a že jsme schopni poskytovat ty nejlepší služby.
Čemu dáváte přednost: lékařské praxi, nebo akademické půdě?
Obojí se navzájem potřebuje. Vždycky říkám, že to, čím jsem dnes, je proto, že mě ty věci naučil někdo jiný. Znalosti, které jsem získal, jsou od někoho, kdo je měl dříve. Pokud chcete dát pokračování všem znalostem a dovednostem, které jste získali, pak to můžete udělat právě prostřednictvím vzdělávání. Vždy cítím nesmírné uspokojení, když mohu mladým lidem předat to, co vím. Pokud učíte ostatní, pak vám tyto dovednosti a znalosti zůstanou navždy, jinak zemřou s vámi. A když to začnou dělat všichni, bude se rozvíjet celá země. Vždy jsem se řídil zásadou pomáhat lidem. To je jedna ze zásad, kterou se řídíme v nemocnici Dhulikhel: poskytovat nejlepší služby za přijatelnou cenu. Takže bych se nejraději nazýval lékařem i učitelem medicíny.
Jak se vám daří vést velké týmy?
Rád bych k tomu citoval Napoleona. „Vůdce je ten, kdo zná cestu, jde po ní a ukazuje ji. Nebojím se armády lvů vedené ovcí, bojím se armády ovcí vedené lvem. Vůdce je nejlepší, když lidé sotva vědí, že existuje. Když je jeho dílo dokončeno, jeho cíl splněn, řeknou: to jsme udělali sami. Jako lídr se tedy musíte trochu lišit od ostatních a jít za svým, jen tak si můžete získat důvěru svého týmu.
