V zaplněném přednáškovém sále A se v úterý konala přednáška doc. Ing. Jana Těšitele, CSc., který stál u zrodu spolupráce naší fakulty s Kathmandu University. V Nepálu působil od roku 2011 s přestávkami celkem osm let, a to ve čtyřech projektech zaměřených na vodu, protože je profesí zemědělský inženýr. Díky kontaktům, které tam on i jeho kolegové měli, dal ale také impuls k rozvinutí spolupráce Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích s Kathmandu University. Naše fakulta tam od roku 2015 vyslala už mnoho studentů – nejdřív těch zaměřených na Ošetřovatelství a později i studentů Fyzioterapie. V listopadu loňského roku byla v Kathmandu prodloužena stávající smlouva o spolupráci s naší fakultou, takže výjezdy mohou pokračovat.
Že se jedná o mimořádně zajímavou příležitost získat odborné zkušenosti, seznámit se s jinou kulturou a srovnat si žebříček hodnot, potvrdila i děkanka ZSF JU Mgr. Ivana Chloubová, Ph.D., která doc. Těšitele v úvodu přednášky přivítala. Má totiž čerstvou zkušenost z této země, kterou se zástupci Ústavu ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče ZSF JU Mgr. František Dolákem, Ph.D., a doc. PhDr. Marie Trešlovou, Ph.D., navštívila loni v polovině listopadu. V Káthmándú, hlavním městě Nepálu, děkanka podepsala s děkanem School of Medical Sciences memorandum o spolupráci.
„Pevně věřím, že vás prezentací doc. Těšitele nadchneme pro budoucí výjezdy do Nepálu. Pokud se mě někdo ptá, jak bylo v Nepálu, říkám – jinak. Bylo tam jinak, než na co jsme zvyklí v naší civilizaci. O Nepálu se nedá moc vyprávět, ten se prostě musí zažít. Velmi mile mě překvapila zejména vstřícnost místních lidí a jejich hluboký vnitřní klid,“ řekla v úvodu návštěvníkům přednášky, na níž převažovali studenti, děkanka dr. Chloubová.
Doc. Těšitel zdůraznil, že v této zemi nikdy nebyl jako turista, ale pokaždé jako vědec a člen týmu hydrogeologů. Díky tomu mohl víc poznat mentalitu místních lidí a jejich každodenní život. Nejprve se zaměřovali na studny, pak na strategie protipovodňové ochrany a čtvrtý projekt se věnoval čištění odpadních vod pomocí kořenových čistíren. „Zabýval jsem se i tím, nakolik tam mají šanci uplatnit se technologie, které vymyslíme v Evropě. Záleží na tom, zda je tato technologie blízká jejich kulturnímu klimatu - pokud ne, tak skončí, byť by byla potřebná. Narazili jsme například na neexistující legislativu či jiné hygienické standardy,“ shrnul.
Své vyprávění měl založené na promítání fotografií, které velmi výmluvně popisovaly jak běžný život, tak architekturu, krajinu či prostředí velkoměsta a slumů. Některé byly donedávna vystaveny v přízemí hlavní budovy naší fakulty a během přednášky si je mohli prohlédnout účastníci v sále. Doc. Těšitel měl pro studenty, kteří se do Nepálu chystají vycestovat, i řadu praktických rad – a zároveň se snažil alespoň stručně vyjádřit, co ho na té zemi a jejích lidech fascinovalo nejvíc: „Jejich životaschopnost, jak se dostat z malérů, které je potkají, solidarita, vstřícnost, ochota … My v Evropě jsme zajatci lineárního času a pořád plánujeme, zatímco tam plyne čas pomaleji, ale nakonec se všechno důležité stihne. Jsou duchovně na výši a nemají ambici se prosadit, takže jsme se nesetkali s žádnou agresivitou. I časté troubení v dopravě je pouze informací, že jedu, nikoli rozkazem ve stylu uhni…“ vybral několik postřehů.
Aby mohli naši studenti do Dhulikhel Hospital v Kathmandu vycestovat, musí nejprve zvládnout konkurz na naší fakultě. Když v něm uspějí, jedou tam obvykle na dvouměsíční odbornou praxi, kterou absolvují v nemocnici. Mnozí z nich, stejně jako naprostá většina Evropanů, v Nepálu nejprve utrpí kulturní šok. Ovšem pokud změní úhel pohledu a vydrží být vnímaví, vrátí se odtud obohaceni na celý život. Vybavení zdravotnických zařízení v Nepálu sice nebývá tak kvalitní jako u nás, ale péče o pacienty a styl života v této zemi přináší studentům poznání, jak důležité jsou zejména tyto vlastnosti: lidskost, empatie a trpělivost. Mnoho Evropanů si zde zásadně přerovná žebříček hodnot.
Komunitní péče, která je v asijských zemích velmi rozvinutá, jde ruku v ruce s odbornou lékařskou péčí. Práce zdravotnického personálu se v mnohém liší a funkce rodiny a blízkých je v péči o pacienty zcela zásadní. Potvrdila to i děkanka dr. Chloubová, která při své nedávné návštěvě Dhulikhel Hospital v Kathmandu potkala spoustu příbuzných připravených se o své blízké v nemocnici postarat, včetně toho, že budou v noci přespávat pod jejich postelí v nemocnici na karimatce.
