Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity průběžně reaguje na akutní potřeby nemocnic, které ji oslovují s prosbou o pomoc, a posílá do nich své studenty, aby pomohli přetíženým zdravotníkům. Velký prostor tématu věnoval ve svém dnešním vydání Deník, jehož redaktorka Lenka Pospíšilová připravila jak úvodní článek na titulní stranu, tak ještě pokračování s příběhy dvou studentů. Oba texty jsou v příloze této zprávy a celá verze článku by se měla objevit také na webu Deníku. Zde je původní verze článku.
Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity průběžně reaguje na akutní potřeby nemocnic, které ji oslovují s prosbou o pomoc, a posílá do nich své studenty, aby pomohli přetíženým zdravotníkům. Nejvíc studentů je z oboru Všeobecná sestra, nasazeni jsou ve všech nemocnicích v kraji. Studentky a studenti ZSF JU posilují personál na různých odděleních, nemocnice si je samy rozdělují na pracoviště podle toho, jak potřebují. Nejvíc jich působí v českobudějovické nemocnici – a právě z ní v tomto týdnu přesunula fakulta rychle 23 studentů do nemocnic v Táboře (10), Jindřichově Hradci (8) a Českém Krumlově (5), které akutně potřebovaly výpomoc. „Máme ohlasy, že nemocnice jsou za jejich práci neskutečně vděčné a moc je chválí. Na fakultě si ceníme i toho, že zareagovali velmi rychle a šli ochotně do neznámého prostředí mimo svůj domov. Třeťáci k tomu musí ještě zvládat přípravu bakalářské práce a učit se na státnice, které je v tomto semestru čekají, takže teď opravdu zažívají těžké období,“ řekl dr. František Dolák, zástupce ředitelky Ústavu ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče ZSF JU. Z oboru Všeobecná sestra je aktuálně na praxi téměř 90 studentek a studentů 2. a 3. ročníků. Nejedná se o pracovní povinnost, tu organizuje Jihočeský kraj – tito studenti jsou na praxích, které jsou součástí jejich výuky.
Náročná práce v ochranných pomůckách
Studentka 2. ročníku prezenčního studia oboru Všeobecná sestra Nicole Šubrová byla z krajské nemocnice převelena do Tábora. „Ještě s jednou kolegyní pomáháme pokrýt nedostatek personálu na interním oddělení,“ sdělila úvodem. S covidovými pacienty se setkala i na českobudějovické urologii, a tak ji práce v plné polní nepřekvapila ani v druhé největší nemocnici v kraji. „Nastoupila jsem v pondělí a měla jsem dvě noční směny, práce je to velmi náročná,“ popsala Nicole.
K pacientům chodí v ochranném plášti, navléká dvoje rukavice, čepici, návleky na boty. Nasazuje také ochranné brýle, roušku, respirátor i štít. „Ve všech ochranných pomůckách je neuvěřitelné teplo a nelze vydržet déle než tři hodiny,“ zdůraznila, že proto se sestry po této době střídají. Před opuštěním oddělení se musí vysvléknout, vydezinfikovat. „Nesmíte se ničeho dotknout, být zcela aseptický,“ zmínila studentka. Většina pacientů je na jejím pracovišti připojena na kyslíkové přístroje. „Mají totiž nedostatek kyslíku v krvi, tzv. saturaci, péče o ně je i z tohoto důvodu obtížná,“ osvětlila. Hospitalizovaní s koronavirem jsou izolovaní na pokojích. „Převažují ležící pacienti, kteří jsou rádi, že mohou vůbec komunikovat,“ přiblížila Šubrová.
Psychická podpora je důležitá
Ke covidovým pacientům přistupuje s větší laskavostí. „Chováme se k nim jako k běžným pacientům, ale snažíme se jim vycházet ještě více vstříc. Pro ně je to těžká situace, bojí se o své zdraví. Neví, co s nimi bude, proto je i psychicky podporujeme a udržujeme v největším klidu,“ popsala přístup. I ona se setkala se spoustou umírajících. „Je to emočně vyčerpávající také pro zdravotníky.“
Nejkrásnější je podle ní okamžik, kdy se podaří vyléčení. „Víme, že ne všichni skončí špatně a spousta nemocných se vyléčí. To je nejkrásnější pocit, když někdo odchází domů,“ míní Nicole. S nákazou covid-19 v nemocnici leží většinou starší lidé nad 65 let. Najdou se ale i výjimky. Mladší ročníky však mívají další přidružené diagnózy jako jsou diabetes, obezita, nemoci srdce a podobně. Ty, kteří jsou vnímaví, rozptýlí televize, ale rádi poslouchají i hudbu. „Pouštíme jim třeba rádio, ale také si s potěšením povídají o rodině, telefonují a snaží se komunikovat s příbuznými alespoň na dálku,“ dodala Šubrová.
Stres si nepřipouští, nákazy se nebojí
Dominik Král studuje na Zdravotně sociální fakultě JU také 2. ročník oboru Všeobecná sestra. Nastoupil ve středu do jindřichohradecké nemocnice na jednotku intenzivní péče (JIP) interního oddělení, kde leží covidoví pacienti. „Na oddělení leží lidé s diagnózou covid-19. Většina má kyslíkovou masku, někteří jsou připojeni na plicní ventilaci,“ popsal vjem z prvního dne. Na toto pracoviště byl podobně jako Nicole poslán na pomoc personálu. Stres si snaží nepřipouštět. „Zvykl jsem si, jeden den nám řeknou jedete do Jindřichova Hradce, večer už víte, kde budete bydlet a kde se máte hlásit. Ráno se nahlásíte, seznámíte s pracovištěm a rychle zapracujete,“ objasnil. Velmi rychle se zapojil do procesu. Nákazy se neobává, protože striktně dodržuje bezpečnostní opatření a používá ochranné pomůcky. „Náplní mé práce tu je podávání léků většinou do centrálního žilního katétru, na sobě mám empír, roušku, respirátor, ochranné brýle, dvoje rukavice, štít a ochrannou síťku na vlasech,“ vyjmenoval.
Zůstane, jak dlouho bude třeba
Za první dva dny si už udělal obraz, co všechno bude dělat následující týden. „Možná déle, ještě nevím, jak dlouho nás budou potřebovat a jestli nás třeba někam nepřesunou,“ vysvětlil. Za sebou už má šest týdnů na jindřichohradecké urologii, kde byl na podzim. Před současnou zastávkou působil pět týdnů v krajské nemocnici. Stará se o „uspané“ pacienty. „Jsou na hypnotikách či opiátech, jde o ležící osoby, do kterých vede pět až šest hadiček. Naším úkolem je udržovat je v čistotě, suchu, starat se o to, aby neměli proleženiny. Polohujeme je z boku na bok, výživa jim jde do žil nebo dostávají mixovanou stravu skrz peg (sondu) do žaludku,“ přiblížil.
Nejvážnější případy v ohrožení života
Dýchají za ně přístroje, pacienti na kyslíku jsou samostatnější. „Je nutné podávat však pravidelně léky, musí se kontrolovat fyziologické funkce, hlavně množství kyslíku v krvi,“ zmínil, že jde o nejtěžší případy. „Jsou v akutním ohrožení života a potřebují v podstatě nonstop péči,“ upozornil. Popíračům by vzkázal, když nevěří, ať se jdou podívat do nemocnic. „Jestli tomu nevěříte, tak se běžte podívat. To, že někdo sedí u počítače a napíše status, že nevěří na covid a že si bude dělat, co chce, k tomu není potřeba odvaha,“ upozornil student. Koronavirus podle něj opravdu není chřipka. Má však i dobré zkušenosti. „Těší mě, když se pacienti vyléčí nebo se zlepší jejich stav a mohou jít na jiné oddělení. Když jsou vidět pokroky a začínají být soběstační, to je skvělý pocit,“ uzavřel Dominik Král.
Přiložené soubory
